...Á, ono to tu tak trošku vázne, že? Nu, částečně za to může moje lennost, protože v počítači mám hromadu materiálů na přidávání (aneb ať žijí zvrácené povídky o Aloisovi a Cielovi, které jsou paradoxně psané s Cielem a ke všemu smrtčí povídka psaná se Sebbym). Každopádně to tu začnu postupně aspoň trošku oživovat a začínám s mojí pseudovtipnou povídku o Grellovi píšícím blog (egocentrismus 4ever). Jo a nezajímají mě nesrovnalosti jako to, že Grell s Willem nejsou bráchové a Will je Spears a ne Sutcliff. Fakt je mi to jedno, prostě jsem to tam musela takhle hodit, lidi, neukamenujte mě kvůli mé zvrácenosti... asi bych to měla mírně cenzurovat, ale jsem líná, heh.
Zdravím lidstvo, pokud tedy jste lidského původu, nevím, jaké veškeré existence narazí na tento zapadlý blogísek.
Mé jméno je Grell, Grell Sutcliff, což v překladu znamená Geniální Roztomilý Energický Loupaný Lumík Skákající U Třech Cejlonských (r)Lůžových (r)Lybiček… Ještě to musím trošku pozměnit, víte, snažím se být vtipný, ale moc mi to nejde. Falešná skromnost vládne světu! Ve skutečnosti ostrovtipem jen hýřím a všichni můj majestát milují. Jsem totiž strašně sexy, úžasný dokonalý, samozřejmě taky vtipný a jsem gay, ale jen maličko - fajn, možná trošku víc. I když vlastně ne, já jsem ve skutečnosti žena, ale nikdo mi to nevěří.
Vlastním super-výkonný radar na fešáky, ve kterém mám momentálně zaměřeného jednoho naprosto dokonalého démona, Sebastiana (Sebastian = Super Enormní Bubák Ale Sexy Tichý Inovativní a Nejlepší), ale přece jen bych mohl začít od začátku.
Když jsem byl ještě malá smrtka, rozkošné malé Grellátko, žil jsem v domově domově důchodců pro smrtky, éhm, tedy v dětském smrtčím domově - trošku jsem to popletl, uznávám, ale jsem přece tááák k sežrání když něco popletu, zmatenost je roztomilá, no ne?
Ve skutečnosti jsem vyrůstal se svým bratrem a rodiči, zvláštní vůči faktu, že dost existencí si myslí, že prostě jen tak vznikneme - puf, na světě je sexy smrtka s křiklavě rudými vlasy a neodolatelným úsměvem. Ne, tak to vážně není, je to prostě sex, ve všem je sex. Ale to už začíná sklouzávat k mému oblíbenému tématu, které v mém životním příběhu hraje přece jen velkou roli. Vlastně jsem se stal takovým, jakým jsem, jenom kvůli mírně úchylnému staršímu bráchovi, ale k tomu se dostanu… možná.
Vyrůstal jsem v Dead manor, což bylo panství náležící všem smrtkám. Leželo a stále leží kdesi v jiné sféře bytí, ne v lidském světě. Dead manor je obrovské rozlehlé sídlo, jež je obklopeno nádhernou krajinou, mrtvou krajinou. K nebi, které má pošmournou neurčitou barvu, se natahují větve zkroucených a mrtvých stromů. Země je holá, pustá a neroste na ni jediná rostlinka, krom obrovských masožravých květin (což je dosti ironické, protože krom nás smrtek tu nikdo koho by mohly jíst nežije… tudíž stejně vždycky seschnou a rozpadnou se na prach a popel, kterého je tu naopak plno). Ve vzduchu neustále pulzuje napětí, jisté elektrické výboje, je to jako v lidském světě před bouří. V údolí smrti, jak se říká místu kde Dead manor leží, prší jen zřídka a rozhodně to není déšť z vody. Cosi jako zvláštní kyselina, ale nám smrtkám to nevadí, vlastně je to docela romantické.
Aspoň dle mého názoru. Nu, panství náležící smrtkám bylo opravdu hodně rozlehlé, občas jsem potřeboval mapu, abych se vůbec zorientoval. Jediné místo, kam jsem trefil, bylo do Velké Knihovny, ve které jsou uskladněny veškeré nahrávky, ale to nijak nesouvisí s mým strašně zajímavým životopisem, o který se se všemi čtenáři mého Viktoriánského blogu (www.lollipop-luxury-grellik.blog.smrtka) pokouším podělit.
Nu, všechno to začalo mým starším bráchou, Willem. Vždycky byl uzavřený, nevšímal si mně, a věnoval se studiu, chtěl se stát nadřízeným smrtek, mezičlánkem, korigovat jejich práci přes Něj, přes hlavního šéfa, o kterém se nikdy nemluví (neplatí přesčasy, svině!). Pamatuji si na ten den jako by to bylo včera, bylo to jedné noci, kdy na okenní parapety panství dopadal jeden z výjimečných kyselých (mírně řečeno, zrovna pršela kyselina chlorovodíková) deštíků (slejváků).
Myslím, že mi mohlo být tak osm. Ležel jsem v posteli s nebesy, vystlanou rudým saténem (už tenkrát jsem miloval rudou barvu a satén, mm) a díval se z okna, nemohl jsem spát, protože kyselina bubnovala opravdu silně.
Dveře mého pokoje zavrzaly a dovnitř vklouzl stín, okamžitě jsem poznal Willa podle způsobu chůze, nechápavě jsem se na něj díval, a on přišel až ke mně, usmál se a naznačil mi, že mám být potichu. Poslouchal jsem ho, byl to přece jen můj starší bratr. Nařídil mi, ať se svléknu a pak si mně vzal. Dělal jsem poslušně všechno, co po mně chtěl a nepřipadal jsem si žádným způsobem zneužitý, líbilo se mi to, což on tak trošku nejspíš nečekal, ale nevadilo mu to. Ještě několikrát v noci přišel, ale zakázal mi s kýmkoli o tom mluvit, já přece nemluvím, já píšu!
Stále na něj mám páku, ale beztak by mi to nikdo nevěřil, ten vzorňák Will, který se teď už ani neumí usmát a bere všechno s obrovskou vážností, pche.
Poté se nic závažného už ani nestalo, nic, co bych chtěl důkladně rozepisovat. Studoval jsem a v jednadvaceti jsem přestal stárnout, mohl jsem se stát plně zaúkolovanou smrtkou. Složil jsem zkoušky a mohl jsem do terénu, jenže to prostě nebylo ono. Jejich kosa smrti vůbec nebyla originální. Kdyby jste to nevěděli, tak já jsem vynalezl motorovou pilu. T
a měla ten správný šmrnc, to už jsem mohl vyrazit do ulic, dostal jsem vlastní zápisníček, roztomilý, v červené vazbě s takovou divnou kočičkou na obálce, řekl bych, že v budoucnosti tomu budou říkat Hello Kitty, ano, občas máme priority nahlédnout do budoucnosti kvůli Němu. To nebudu rozpitvávat podrobněji, protože bych pak mohl být rozpitván já a to by se mi vůbec nelíbilo.
Hm, v úvodním článku bych se nějak měl představit, takže jsem vám řekl něco o mé minulosti, prostě nuda. Přišla spousta dalších věcí, ale nejlepší bylo dát se dohromady s Madame Red, osoba milující červenou tak jako já a navíc skvělá doktorka, uměla vyřezávat dělohy, normálně jsem ji miloval… sice jsem ji zabil, ale to bylo tak nějak vedlejší, protože díky ní jsem objevil hlavní objekt mého nynějšího zájmu, který se chytil do mého skvělého radaru na fešáky.
Protože je vážně, mm… Nelze jej popsat slovy, nestačilo by na to ani Ferrero rocher.
Sakra, musím končit, brácha se na mne zlobí, že jsem na tom notebooku moc dlouho, protože je prej na řadě Knox, to je taky týpek, vynalezl sekačku na trávu. Hm. No, musím vymazat historii, ale nejdřív se musím podělit o úplně nejdůležitější zážitek v mém životě…
MÁM NOVÉ SBÉČKO, TO JE NÁŘEZ, HUSTÝ, ŽE? Nějakej WillSutcliff, hm, podle blogu vypadá na sympaťáka. Tak já tedy musím mizet.
Motorovka s vámi,
GrellíQ
Žádné komentáře:
Okomentovat